20. století a osudové vyustění národnostního konfliktu

Změny ve veřejném životě celého regionu na přelomu 19. a 20. století s sebou ovšem přinášely i negativní jevy – sociální rozpory a především nárůst národnostní nesnášenlivosti. Tyto nepříznivé trendy ještě zesílily po vzniku Československa v roce 1918, kdy broumovští Němci odmítli vyhlášení československého státu a ústysvých zástupců prohlásili Broumovsko za součást provincie Deutschböhmen. Ve 30. letech pak region, stejně jako jiné oblasti s vysokou koncentrací textilní výroby, tvrdě postihla hospodářská krize a s ní související velká nezaměstnanost.

V říjnu 1938 bylo Broumovsko po Mnichovské dohodě poprvé ve své historii odděleno od Čech a stalo se součástí Německé říše. Po skončení 2. světové války bylo původní broumovské obyvatelstvo na principu kolektivní viny vysídleno ze svých domovů a v několika vlnách deportováno na území Německa. Oblast byla dosídlena obyvateli z přilehlých okresů východních Čech, ze Slovenska a reemigranty z ciziny.

Vlna znárodňování postihla Broumovsko ihned po válce, neboť naprostá většina majetku patřila „odsunutým Němcům“. Páteří hospodářského života celého regionu zůstala i nadále textilní výroba, soustředěná v národním podniku Veba.